Bitva u Cullodenu roku 1746

Bitva u Cullodenu 16. dubna 1746 byla posledním střetnutím jakobitského povstání. Jakobité vedení princem Karlem Edwardem Stuartem byli poraženi britskou armádou pod vévodou z Cumberlandu. Tato porážka ukončila jakobitské snahy o návrat Stuartovců na trůn a vedla k potlačení skotské kultury.

Místo:

Cullodenské pole, nedaleko Inverness, Skotsko

Účastníci:

• Jakobité – Vedení Karlem Edwardem Stuartem, známým jako "Bonnie Prince Charlie"
• Britská armáda – Pod vedením vévody z Cumberlandu, Williama Augusta, syna Jiřího II.

Pozadí:

Bitva u Cullodenu byla posledním a rozhodujícím střetem jakobitského povstání z roku 1745, které mělo za cíl sesadit hannoverskou dynastii a vrátit na britský trůn Stuartovce v osobě Karla Edwarda Stuarta. Jakobité získali podporu především ve Skotsko, kde byly Stuartovci stále oblíbení. Povstání začalo úspěšně, když jakobité dokázali ovládnout velké části Skotska a dokonce postoupili na jih do Anglie, avšak byli nuceni k ústupu.

Armáda:

Jakobité

• Přibližně 5 000 mužů, především skotských horalů (Highlanders). Mnozí byli špatně vyzbrojeni a spoléhali se na tradiční čelní útok "Highland Charge". Někteří z nich měli meče a sekery, jen menšina byla vybavena moderními střelnými zbraněmi.
• Velení: Karel Edward Stuart, "Bonnie Prince Charlie"

Britská armáda

• Přibližně 8 000 mužů, dobře vycvičených vojáků s moderním vybavením, včetně dělostřelectva a pěchoty vyzbrojené puškami s bajonety.
• Velení: William Augustus, vévoda z Cumberlandu

Průběh bitvy:

Bitva u Cullodenu proběhla ve velmi obtížných podmínkách, které jakobity výrazně znevýhodnily. Cullodenské pole bylo pro jejich typ boje naprosto nevhodné – plochý, močálovitý terén byl pro tradiční taktiku jakobitů založenou na rychlém přímém útoku ("Highland Charge") velmi nepříznivý.

Britská armáda pod vedením vévody z Cumberlandu byla mnohem lépe připravena. Před samotným střetem využili Britové své dělostřelectvo, které začalo pálit na jakobitské linie, aby je oslabilo ještě před útokem. Jakobité neměli proti těžkému dělostřelectvu žádnou účinnou obranu.

Jakmile Karel Edward Stuart nařídil útok, jakobité se pokusili o svou tradiční taktiku, kterou v minulých bitvách několikrát úspěšně použili – masivní čelní útok na britské linie. Tento útok však rychle selhal. Zatímco část jakobitů se dostala až k britským liniím, většina jejich mužů byla při útoku zmasakrována palbou britských mušket a děl. Britská armáda použila novou taktiku při boji zblízka, kdy každý voják útočil bajonetem na nepřítele na jeho pravici, čímž efektivně obcházeli štíty a obranu jakobitů.

Bitva byla rozhodnuta během méně než hodiny. Karel Edward Stuart, když si uvědomil rozsah porážky, uprchl z bojiště a zanechal své vojáky napospas osudu. Většina jakobitských vojáků, kteří přežili přímý střet, se pokusila o útěk, ale mnoho z nich bylo zajato nebo zabito při pronásledování britskými vojsky.

Ztráty:

Jakobité:

Jakobitské ztráty byly obrovské, což ještě více zvýraznilo drtivou povahu britského vítězství.

• Mrtví na bojišti: Přibližně 1 500 až 2 000 mužů bylo zabito přímo na bojišti během krátké bitvy. Většina z nich padla během neúspěšného útoku nebo při následném ústupu, kdy byli nemilosrdně pronásledováni britskými silami
• Po bitvě: Další stovky mužů byly buď zajaty, popraveny nebo deportovány. Britové neponechali žádnou šanci na obnovu povstání – raněné jakobity nechávali zemřít na bojišti, a mnoho přeživších bylo po zajetí nemilosrdně popraveno.

Britská armáda:

Britské ztráty byly v porovnání s jakobity minimální.

• Mrtví a ranění: Britská armáda přišla o přibližně 300 mužů, což svědčilo o efektivitě jejich vojenské strategie, lepším vybavení a modernější výzbroji.

Význam a důsledky:

· Konec jakobitského povstání:

Bitva u Cullodenu znamenala konečný konec jakobitských snah o navrácení Stuartovců na britský trůn. Karel Edward Stuart "Bonnie Prince Charlie", musel po bitvě uprchnout do Evropy, kde žil v exilu. Stuartovci už nikdy nepodnikli další pokus o návrat na trůn, a hannoverská dynastie si tak definitivně upevnila svou pozici na britském trůnu.

· Represe proti Skotům a jakobitům:

Po bitvě následovaly tvrdé represe proti jakobitům a skotské vysočině (Highlands). Vévodovi z Cumberlandu, který vedl britské síly, byla svěřena správa nad Skotskem. Zahájil systematickou kampaň k potlačení všech zbylých jakobitských sympatizantů.

• Popravy a deportace: Tisíce jakobitů byly popraveny, zatímco další byli deportováni do britských kolonií, především do Ameriky. Tato opatření měla za cíl rozbít jakoukoliv možnou budoucí opozici.
• Kulturní útlak: Britská vláda se snažila rozbít tradiční skotskou společnost a kulturu, aby se zabránilo dalším povstáním. Byly přijaty zákony, které zakazovaly tradiční skotské oděvy, jako jsou kilty, a nošení zbraní bylo přísně omezeno. Mnoho rodů z Vysočiny bylo zbaveno majetku a donuceno k migraci. Tento kulturní útlak vedl k oslabení skotské národní identity a změnám v životním stylu obyvatel.

· Highland Clearances:

Porážka jakobitů a následné represivní kroky vedly k procesu, který je známý jako Highland Clearances. Tento proces znamenal hromadné vyhánění skotských klanů z jejich půdy, aby se vytvořil prostor pro rozvoj moderních zemědělských metod a chov ovcí. Mnoho horalů bylo nuceno migrovat do měst nebo emigrovat do zahraničí, zejména do Ameriky a Kanady, čímž začala diaspora skotských obyvatel.

· Dlouhodobý dopad na skotskou kulturu:

Bitva u Cullodenu byla zlomovým bodem pro skotskou historii. Změnila způsob, jakým byla Vysočina vnímána a jakou měla roli v britské říši. Zatímco před bitvou byly skotské klany nezávislé a udržovaly si vlastní kulturu, po bitvě a následných reformách byly tyto tradiční struktury výrazně oslabeny nebo zničeny.

Culloden je vnímán nejen jako vojenská porážka, ale také jako ztráta národní identity pro mnoho Skotů. Moderní snahy o obnovu a zachování skotské kultury, včetně zájmu o skotskou historii, klanové systémy a skotský jazyk, mají své kořeny v tomto dramatickém období.

Bitva u Cullodenu zůstává jedním z nejsmutnějších momentů skotské historie, přičemž její význam a dědictví jsou stále silně vnímány ve skotské národní identitě.